U dětí ještě více než u dospělých platí, že potřebují zábavu a také mít nějakého koníčka, u kterého se mohou odreagovat. Většinou pak očekávají, že u svých rodičů najdou podporu, a v mnoha případech tomu tak skutečně je. Ovšem než svého potomka necháme, aby se do něčeho pustilo, musíme nejprve zvážit několik důležitých věcí. Ať se nám to totiž líbí nebo ne, dítě ještě nemá dostatek zkušeností a ani nemá dost vyvinutou psychiku, aby je dokázalo posoudit samo.
V první řadě je to samozřejmě finanční náročnost. Jak se říká, každá legrace něco stojí, a jelikož děti si samy ještě nevydělávají, je na nás, rodičích, abychom jim jejich záliby sponzorovali. To může mít podobu kupování nejrůznějších propriet nebo třeba placení členských příspěvků nějakému sportovnímu klubu. Jelikož však naše finanční zdroje nejsou neomezené, je vhodné se nejprve s naším dítětem dohodnout, kolik jsme schopni a ochotni na něj dát. Neměli bychom však stanovit nerealisticky nízkou částku. To by totiž také nebylo dobré.
Dále je tu fakt, že děti rády experimentují, a jejich zájmy se neustále mění. Ano, dává smysl, že v tomto věku instinktivně chtějí vyzkoušet co nejvíce věcí, aby se pak mohly v dospělosti rozhodnout, co je skutečně baví. To však často znamená, že u ničeho příliš dlouho nevydrží, což může být pro nás jako rodiče velmi frustrující. Nezbývá, než si s potomkem vážně promluvit a také akceptovat, že i toto je důležitá vývojová fáze, která mu v dospělosti hodně pomůže.
Zvážit je také potřeba schopnosti našeho dítěte. Pokud je například astmatik, pak pro něj asi nebude nejlepším koníčkem fotbal. Na druhou stranu, pokud má šikovné ruce, pak je pro něj vhodné například malování či jiná tvořivá činnost. Vhodné je směrovat našeho potomka k jeho silným stránkám, nikoliv slabinám. Tak totiž i on získá potřebnou jistotu a sebedůvěru, která by jinak byla ustavičnými neúspěchy značně poškozena – a to je to poslední, co můžeme pro dítě v dnešní době chtít.
